Jak vypadá soutěžní sezóna v S.araH.?

Když diváci sledují tříminutovou choreografii na soutěži, vidí jen její výsledek. Už ale nevidí měsíce práce, které jí předcházely.

Soutěžní sezóna u nás nezačíná první soutěží. Začíná už na podzim.

V prvním pololetí se tanečnice učí nové taneční vazby, techniku, pracují na kondici a postupně vzniká nová choreografie. Nedílnou součástí přípravy jsou také tři podzimní přípravná soustředění, která probíhají nad rámec pravidelných tanečních lekcí. Stejný systém nás čeká také na jaře, kdy absolvujeme další tři přípravná soustředění, během kterých intenzivně ladíme choreografie před začátkem soutěžní sezóny.

Samotná soutěžní sezóna je každý rok jiná. Někdy absolvujeme pět soutěží, jindy osm nebo devět. Vždy záleží na připravenosti konkrétního týmu a na tom, jak se choreografie během roku vyvíjí.

Období přibližně od poloviny března do konce června bývá tím nejnáročnějším. Téměř každý víkend patří soutěžím, generálním zkouškám nebo dalším přípravám. Je proto dobré počítat s tím, že soutěžní tanec vyžaduje nejen čas, ale i určitou finanční investici. Více o finanční stránce soutěžního tance se dočtete v samostatném článku.

Snažíme se, aby byly kostýmy originální, ale zároveň cenově dostupné. Často využíváme jednoduché základy, které pomocí doplňků a vlastních nápadů proměníme v jedinečný soutěžní kostým.

Ke každé soutěži neodmyslitelně patří také generální zkouška. Ta není formalitou. Je to poslední možnost doladit prostorové změny, přechody i jistotu celého týmu.

Proto rodiče vždy prosíme, aby během soutěžní sezóny plánovali dovolené nebo víkendové pobyty pokud možno mimo termíny soutěží. V případě, že to není možné, doporučujeme termín vždy předem konzultovat s trenérkou. Každá tanečnice má v choreografii své přesné místo, které se během vystoupení mnohokrát mění. Nepřítomnost jedné členky neovlivňuje jen ji samotnou, ale celý tým. Trenér sice dokáže mnoho věcí přizpůsobit, ale není kouzelník.

Přesto všechno ale soutěžní sezóna není jen o dřině.

Je o společných cestách autobusem, ranním česání, nervozitě před vystoupením, objetí po sestoupení z pódia, prvních medailích i prvních zklamáních. O přátelstvích, která vznikají na celý život, o překonávání vlastních hranic a o pocitu, že jsme jeden tým.

A právě proto stojí za to ji zažít.